U trati nedaleko Přibic najdete řopík, pozůstatek válečného opevnění

Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v Německu v roce 1933 rozhodla vláda Československa o výstavbě stálého opevnění hranic státu. Po vzoru Francie se začaly na klíčových místech stavět pevnůstky „vzor 36“. Tyto objekty ale nevyhovovaly modernímu vedení války, a tak brzy přistoupilo Ředitelství opevňovacích prací k novému, vlastnímu řešení, které dostalo název „vzor 37“.

Podél celé hranice tehdejšího státu bylo vystavěno tisíce pevnůstek a též mnoho objektů těžkého opevnění. V roce 1938 však byly bohužel díky Mnichovské dohodě, kdy nám bylo nařízeno odstoupit pohraničí Německu, opuštěny bez boje. Na jižní Moravě se začalo budovat pásmo obrany až v roce 1938, po obsazení Rakouska nacisty. Na důležitých přístupech k Brnu a dalším městům se vyskytují až ve třech pásmech. Stejně jako u Prahy, kde byla vybudována tzv. Pražská čára, také před Brnem byla plánovaná příčka zachycující německé jednotky, které by prolomily obranu na hranicích.

Bohužel se do Mnichovské krize podařilo vybudovat jen dva úseky vedoucí od Přibic k Bohuticím a pár objektů u Třebíče. Součástí úseku 15 je i řopík, který si blíže představíme. Nachází se nedaleko Přibic u železniční tratě do Pohořelic. V srpnu 1938 byl postaven jako typ D2, což je polovina běžného typu A, jakým je například jeho soused na břehu řeky Jihlavy směrem k Přibicím.

Typ D se stavěl na místech, kde bylo nutné bránit skalní ostrohy, silnice a také, jako zde, mosty. Jeho sousedem byl podobný objekt typu D1, který bránil druhou stranu mostu a byl po válce zničen. Osádku pevnůstky tvořili 4 vojáci obsluhující dvě střílny, jednu hlavní, ve které byl umístěn kulomet vz. 37 a vedlejší, velitelskou, která bránila vchod do bunkru. Uvnitř byl osazen i ventilátor na výměnu vzduchu a odpovídající zásoba munice. Obranu linie znásobovala i řeka Jihlava.

V roce 1938 obsadily opevnění jednotky 6. divize, která měla velitelství v Pohořelicích a též jednotky Stráže obrany státu, tvořené četníky, policisty a vojenskými posilami. Jak již bylo zmíněno výše, k obraně státu již nedošlo. Jinak tomu bylo ale v roce 1945. Německá armáda zahrnula bývalé čs. opevnění do plánu obrany Jižní Moravy před postupující Rudou armádou. Díky vyhození mostů přes řeku Jihlavu do vzduchu byla přibická linie důležitým obranným prvkem. To, že se u našeho řopíku bojovalo, svědčí nejen vstřely blízko hlavní střílny řopíku, ale i nálezy ruských nábojnic v okolí. Dle některých údajů měla obrana trvat skoro až týden.

Po válce byl objekt reaktivován a doplněn chybějícím vybavením. Nyní se pokouší občanské sdružení Četnická stanice Bílovice nad Svitavou o uvedení objektu do podoby těsně po betonáži v roce 1938.